"Per aspera ad astra" - "Přes překážky ke hvězdám"  
       
Gagarin - synonymum světové kosmonautiky
14.04.2011  zpět 

Vladimír Remek Rozhovor Haló novin s europoslancem Vladimírem Remkem (za KSČM) a 87. člověkem v kosmu, prvním po občanech SSSR a USA.

Haló noviny, 12. 4. 2011 Petr Voldán



Gagarin - synonymum světové kosmonautiky

Padesát let je z pohledu lidského života doba dost zásadní, z pohledu lidstva a jeho dějin naopak jen nepatrný zlomek.

Ovšem pro kosmonautiku je to časový úsek hodně významný, plný nových a nových momentů, doslova raketového vzestupu. Jak by kosmonautiku dneška s odstupem 50 let hodnotil Jurij Gagarin?

Mohu se domnívat, že by z některých věcí měl určitě radost. Byl to člověk jednoznačně nadšený pro všechno nové, a v tu dobu kosmonautika byla opravdu něco naprosto nového. Svůj vztah k pokroku projevoval vlastně svojí kariérou. Byť mu na ni osud vyměřil tak krátký čas... Takže by, podle mého soudu, měl určitě radost, kam až se kosmické lety rozvinuly. Kupříkladu od jeho jednoho, 108 minut dlouhého letu, přes několikahodinové i více než rok trvající pobyty člověka ve vesmíru, až po dnešní systematickou práci na mezinárodní stanici. Určitě by měl radost i z takových projektů, jako jsou družicové navigační systémy a mnohé další, které přinášejí každodenní užitek lidem na Zemi.

Zůstaňme ještě chvilku u představ. Už v časech prvních letů do vesmíru se také uvažovalo o projektech mezinárodních. Jurij Gagarin by asi byl příjemně překvapen, jak funguje Mezinárodní kosmická stanice (ISS). Ale možná by se divil tomu, co je dnes naprosto běžné, že ke komplexu létají posádky jak na ruských kosmických lodích, tak na amerických raketoplánech.

Asi by ho to potěšilo, troufám si tvrdit, že kdyby žil, tak by určitě participoval na podobných projektech. Určitě by měl i některé kritické připomínky, ale myslím, že by mohl být v zásadě spokojen. Zejména proto, jaké má kosmonautika po 50 letech možnosti a jak unikátní mezinárodní rozměr získala. Včetně spolupráce Ruska, USA, Evropské kosmické agentury, ale i aktivit Číny, Indie a dalších zemí. V Gagarinově době, kterou já velmi dobře pamatuji, bylo samozřejmě dost těžké si představit, že budou spolupracovat dvě tehdejší supervelmoci, natož do jaké hloubky. A to je fenomén, který by určitě ocenil.

Samozřejmě si kladu otázku, co by asi Jurij Gagarin říkal na to neustálé zpochybňování jeho letu některými lidmi, které veřejnost pomalu ani nezná a za 10-15 let je určitě znát nebude. Já myslím, tak jak jsem o něm slyšel vyprávět, že by se jen s nadhledem pousmál. A ve skrytu duše by mu možná bylo některých těchto lidí líto. Stejně jako těch, kteří neustále kombinují kolem jeho předčasné smrti. Některé životy jsou hodnotné pro jeden okamžik, pro jeden čin. A jemu to život dopřál. Sám prohlásil, že v tu chvíli, kdy do vesmíru letěl, se mu život zdál jedním krásným okamžikem. Mimochodem, seriózní a soudní Američané nikdy Gagarinovo prvenství nezpochybňovali, protože si ho byli určitě schopni už tehdy dobře ověřit…

Jurij Gagarin by to měl za současného stavu techniky i vědy mnohem lehčí. Dívat se na jeho let jen dnešníma očima, bez kontextu, znamená srovnávat nesrovnatelné. My už si ani neuvědomujeme, co před 50 lety ještě nebylo, bez čeho jsme se museli obejít...

Všechno je třeba posuzovat v souvislostech. Myslím si, že nejen já, ale i drtivá většina rozumně uvažujících lidí musí i zpětně hodnotit let Jurije Gagarina jako úspěch, který znamenal hodně nejen pro svět, ale i pro tehdejší sovětskou společnost. Vždyť to bylo jen 16 let po konci druhé světové války, po devastujícím a pustošícím nájezdu fašistických hord, které vrhly celou zemi obrovským způsobem zpátky. Nejen ohromnými ztrátami lidských životů, ale také likvidací či poškozením výrobních kapacit, infrastruktury. Tak krátce po válce to bylo docela nečekané, že se to povedlo.

A ještě markantnější je význam letu prvního člověka do vesmíru v r. 1961 s ohledem na rozvoj techniky. Opravdu si musíme uvědomit, že nebyly třeba počítače - v dnešním slova smyslu - natož osobní počítače, nebyla moderní komunikační technika - mobilní telefony, digitální záznam, atd. Dnes je toho všeho kolem nás spousta. Zatímco tenkrát jsme museli i my sledovat každý kilogram, doslova i každý gram váhy, dnes je vše miniaturizované. Na co dřív byl potřeba kufr, dnes obsahuje čip.

Za této situace to byla nejen odvaha, vydat se do vesmíru. Svým způsobem to byla i jakási správná lidská »drzost« pustit se do takového projektu. To je ale příznačné i pro většinu dalších odvětví, pro první mořeplavce, první letce. Lodě Vikingů nemůžeme přece porovnávat s dnešními zaoceánskými plavidly, to prostě nejde. Ale jedno by nebylo bez druhého. Pokrok vždycky stavěl i na tom, čeho dosáhly předchozí generace, a já jsem přesvědčen, že to tak bude i dále. Ten, kdo dělá tu chybu, že zásadně odmítá, co udělali jeho předkové, byť se mu to zdá momentálně výhodné, třeba i z politických důvodů, to je opravdu hlupák. Připravuje se většinou o fundamentální základy. A vůbec nic na tom nemění to, že se třeba po nějaké době ukáže, že se ti předchůdci v něčem mýlili. Poučení z chyb i ve vědě a technice nakonec stejně vede k pokroku.

Dá se říci, že po prvním letu do kosmu postupně nastal jakýsi kosmický boom. Dnes sice máme i Mezinárodní kosmickou stanici, málem každý měsíc startuje nová mise do vesmíru, ale už se to zdá být bez větší pozornosti veřejnosti. Nechybí tu třeba onen prvek soupeření, který byl jedním z motorů rozvoje kosmonautiky i zkoumání vesmíru, když tu byly jen dvě velmoci - SSSR a USA?

Samozřejmě - je to paradox, že vývoj v technice, bohužel, do značné míry skutečně extrémně rychle posouvají války a válečné konflikty, nebo také hrozba. A tehdy, v době tzv. studené války, proti sobě stály velmoci, které soupeřily. Sice někteří to začínají podávat pomalu tak, že to byl jediný motor, ale tak to přesně není. Nicméně tento aspekt vlastně teď chybí. Prvky soutěživosti ovšem můžeme vidět v případě Číny. Ta se evidentně vymanila z řady svých různých problémů a teď chce na poli vesmírné politiky a kosmonautiky dokázat - a postupně dokazuje - že může být rovnocenným partnerem všech světových hráčů.

Ale nejen konfrontace nebo soupeření pomáhá. Jsem přesvědčen, že to je i spolupráce. Jeden dobrý příklad, který tu byl, se, bohužel, rozpadl po politických změnách. Byla to organizace Interkosmos. Koneckonců nám umožnila participaci na kosmických programech. V současné době je dobře, že jsme členy Evropské kosmické agentury (ESA). Ta dokázala najít mechanizmus, umožňující zemím, které z pohledu světa nejsou těmi největšími a nejvýznamnějšími, spojit se a být tak partnerem jak Rusku, tak i Spojeným státům. Myslím, že to je velké know-how Evropy, která za relativně nevelké peníze nejen že drží krok s velmocemi, ale je vysoce úspěšná, a my máme dobrou příležitost být úspěšní s ní.

Možná je to i do budoucna možnost mít znovu svého kosmonauta. I země přibližně srovnatelné, jako třeba Belgie, už mají nejen jednoho...

Aktivity Belgie se ale významně zefektivnily a rostly zejména za posledních 20 let, zatímco u nás jsme zaznamenali částečný pokles. Ale členství v ESA, sídlo agentury pro projekt Galileo v Praze, to všechno dává šanci pro eventuální další naši účast v kosmických programech, včetně pilotovaných. Mohu říci možná v nadsázce, že ČR ale měla tu sílu, že »vyslala« do Evropského parlamentu i kosmonauta, což je momentálně ojedinělé. To svědčí o tom, že je u nás pravděpodobně dost lidí, kteří to dobře chápou a podporují to. Osobně za to mohu jen poděkovat.

Při vší úctě se ale asi dá říct, že mnoha lidem u nás je jedno, jestli budeme nebo nebudeme mít dalšího kosmonauta - už nejde o žádné prvenství, a v podstatě nejen u nás kosmonautika jakoby zevšedněla...

Já si myslím, že je v zásadě dobře, že je běžnou součástí života. Je možné najít X příkladů, proč. Připomenu jen jeden z posledních, uváděný v souvislosti s družicovými navigacemi. V Evropě je HDP minimálně ze sedmi procent závislé na využití družic. To je velká část. A že si to lidé neuvědomují, to je asi dobře, protože to je automaticky přijímané. Jako drtivá většina lidí nepřemýšlí, ze které elektrárny jim jde elektrický proud, hlavně že je.

A ještě zpět přímo k dnešnímu výročí. V podstatě se dá říci, že Gagarin už je dnes symbol, značka…

Myslím si, že to tak skutečně je. Jsem přesvědčen, že letem, na jehož přípravě se bezprostředně nebo nepřímo podílela celá plejáda lidí, nejen sovětských občanů, ale i mnoha jiných dávno předtím, se navždy zapsal do historie. Let Jurije Gagarina měl kromě jiného význam v tom, že najednou lidé pochopili, že to opravdu je možné, že do vesmíru lze letět. Ne proto, že to přežiješ, ale že tě vůbec napadne se tam vydat. I já jsem to přijímal tak, že se otevřely dveře pro létání lidí do vesmíru.

Zažil jsem něco podobného, když za mnou při příležitosti 30. výročí mého letu s Alexejem Gubarevem přišel francouzský astronaut Jean Francois Clervoy. K mému překvapení mi řekl: »Vzhledem k tomu, že do tvého letu startovali do vesmíru jen Sověti a Američani, byl tvůj let potvrzením, že je možné, aby se na oběžnou dráhu kolem Země vydali i lidé z dalších zemí«. Řekl jsem si tehdy – ta doba právě přišla, je to reálné a to je ohromná věc. V případě Gagarina to byl celosvětový dopad – lidstvo si 12. dubna 1961 uvědomilo, že vesmír už není jen snem o budoucnosti. Ten historický čin už mu nikdo nevezme, a proto je Gagarin opravdu synonymem pro světovou kosmonautiku.

12. 4. 2011, Petr Voldán


česky anglicky
Pátek 13.12.2019
svátek dnes: Lucie
zítra: Lýdie
Podporujeme, pomáháme, sponzorujeme
Vyhledávání:

Planetka - V.Remek
(2552)
Planetka - V.Remek (2552)
Počet přístupů:
383906

   
EU BelgieČeská republikaDánskoEstonskoFinskoFrancieIrskoItálieKyprLitvaLotyšskoLucemburskoMaďarskoMaltaNěmeckoNizozemskoPolskoPortugalskoRakouskoŘeckoSlovenskoSlovinskoSpojené královstvíŠpanělskoŠvédsko
www.vladimirremek.cz © 2019, webmaster.
Datum poslední aktualizace 09.12.2019
Nahoru