- anglická verze - Space race (Parliament magazine) -

THE PARLIAMENT MAGAZINE - Evropská kosmická cesta? Ano...

(původní text - anglická verze časopisem redakčně zkrácena)

Kosmonautika dnes už ovlivňuje aktivity většiny lidí. Co ale s otázkou, zda podporovat dál v Evropě výzkum vesmíru a jestli mít vlastní kosmickou politiku. Od počátku tu jsou dva výrazní hráči - Spojené státy americké a Rusko, dříve Sovětský svaz. Oba motivovaní bezesporu nejen snahou o pokrok, ale i zájmy vojenskými. Také proto se ostatně nakonec Evropa rozhodla pro vlastní cestu. I při menších finančních možnostech chtěla držet s kosmickými velmocemi krok a nakonec si vydobyla a dodnes udržuje zajímavé, řekl bych že dobré postavení.

Není pochyb o tom, že se vynaložené úsilí i prostředky (byť zprostředkovaně) bohatě vracejí. Dvacet miliard dolarů, které Američany stála přítomnost na Měsíci, se jim prý vrátilo desetinásobně. Ani si už neuvědomujeme, že teflon na nádobí, spojení pomocí mobilních telefonů, satelitní televize či topografie, ale i předpověď počasí nebo suchý zip na našem oděvu jsou všechno samozřejmosti s původem ve výzkumu vesmíru.

Ale zpět k Evropskému kosmickému programu. Máme na čem stavět. Evropská kosmická agentura zastřešovala či stále participuje na Hubble Space Telescope, Odysseus, ISO - Infrared Space Observatory, Soho - Cluster, GMES atd. Dosud jsme si v Evropě nevedli špatně, včetně toho, že si zachováváme hlavní podmínku konkurenceschopnosti a tou je vlastní, nezávislý přístup do vesmíru. To je podle mého názoru priorita číslo jedna.

Nyní se snad nejvíc diskutuje o projetu Galileo. Byl jsem už od dob přípravy na kosmický let v roce 1978 přesvědčen, že kosmonautika je věcí mezinárodní spolupráce. Před Galileem tu už byly GMS a Glonass. Oba ale na vojenském základě. Evropa přišla s novým, možná kvalitnějším programem. USA i Rusko nakonec mají zájem o spolupráci. Alternativou je i pro řadu nečlenských zemí EU. A tak je projekt víc a víc mezinárodní.

S rozvojem nejrůznějších lidských aktivit, s rozšiřováním samotné EU se ale ukazuje potřeba zefektivnit jak výzkum, tak řízení následných aktivit. Dát prostor pro nové členské země s nemalým potenciálem. Jsem si jist, že mezi ně patří i Česká republika. Našla si svoje místo už před mým kosmickým letem, který byl první vesmírnou misí člověka ze země mimo USA a tehdejší SSSR. A podíl na výzkumu vesmíru u nás pokračuje. Příklady? Třeba satelit Mimosa, Hard X-Ray Spectometer, podíl na Cluster II. Proto se mi jeví jako logické úsilí České republiky o umístění řídícího centra projektu Galileo do Prahy. Výzkum vesmíru i jeho aplikace v praxi, to je podle mne právě šance pro menší členské země EU prokázat kvality. A pro ty velké naopak dokázat, že to myslí s rovnoprávností v unii vážně.

S rozvojem nejrůznějších lidských aktivit, s rozšiřováním samotné EU se ale ukazuje potřeba zefektivnit jak výzkum, tak řízení následných aktivit. Dát prostor pro nové členské země s nemalým potenciálem. Jsem si jist, že mezi ně patří i Česká republika. Našla si svoje místo už před mým kosmickým letem, který byl první vesmírnou misí člověka ze země mimo USA a tehdejší SSSR. A podíl na výzkumu vesmíru u nás pokračuje. Příklady? Třeba satelit Mimosa, Hard X-Ray Spectometer, podíl na Cluster II. Proto se mi jeví jako logické úsilí České republiky o umístění řídícího centra projektu Galileo do Prahy. Výzkum vesmíru i jeho aplikace v praxi, to je podle mne právě šance pro menší členské země EU prokázat kvality. A pro ty velké naopak dokázat, že to myslí s rovnoprávností v unii vážně.

Rád bych upozornil ještě na strategický význam kosmického prostoru pro Evropu. Měla by si i jeho prostřednictvím udržet možnost realizovat politiku unie a jednotlivých členských zemí. Evropská kosmická organizace vznikala i pod dojmem rozhodnutí OSN, že je kosmický prostor volně přístupný pro výzkum a využití všemi státy na základě rovnosti. Nedávné zveřejnění záměru USA osobovat si právo posoudit, kdo by do vesmíru měl mít přístup takové myšlence příliš neodpovídá a Evropa by podobnou cestou jít neměla. Brzy už uplyne půl století od startu první umělé družice Země. Měli bychom si uvědomit, co se za tak krátkou dobu v dějinách lidstva v kosmonautice podařilo, co nám to přineslo a jak toho dokážeme do budoucna využít ...

V.Remek - MEP, první evropský kosmonaut

- česká verze - anglická verze byla časopisem redakčně zkrácena -

THE PARLIAMENT MAGAZINE - Space race

Former cosmonaut Vladimír Remek argues that the EU needs to keep its own access to space if it wants to benefit from research.

Space reasearch affects the lives and activities of a vast majority of people, but we are unsure about how to tackle many of the issues related to space research. For expample, should we keep supporting space researche in Europe and maintain our own European space policy? In the early years, space research was motivated not simly by the struggle for progress but also by military interests. Europe has joined the space race, and despite very limited financial resources, has managed to keep us with the great space powers.

The European space agency (ESA) has paticipated in a wide number of projects, such as the Hubble space telescope, Odysseus, the infrared space observatory, the Soho and Cluster projects, the GMES satellite monitoring system, etc., but we also been driving our own space projects, and maintain our own independent access to space. In my opinion, that has to be the highest priority for the EU – and it has been achieved.

Galieo is perhaps the highest profile EU space project. Two rival systems, GMS and Glonass, were already in place before the launch of Galileo, but both were essentially military projects, Galileo is a new concept, one that could leave all the competition in its wake. I know from my time as a cosmonaut that successful space research is, at its heart, a matter of international cooperation. Once bitter rivals, the US and Russia have begun cooperating on space issues, and Galileo offers an alternative for non – EU members to also get involved in space projects – and it is already attracting high levels of interest.

With the enlargement of the EU, the need to ensure the effective management of EU research programmes has become increasingly evident, and involving as many member states as possible is a clear part of this. My country, the Czech republic, has played a role from the outset, and Czech involvement in space research continues to this day, through projects such as the Mimosa satellite, the hard X – ray spectrometer and Cluster II. This is one of the reasons why we have fought hard for the operations centre for Galileo to be based in Prague. Space researche and its practical applications present a great opportunity for smaller member states to prove their own ability in research. It also offers the chance for the larger member states to show they are serious with regard to equality within the EU.

Space is of strategic significance for Europe, and both the EU and member states sould have proactive space policies. The ESA was created after a UN decision guaranteeing free access to space for research and its use by any state on an equal basis, and as such the recent rumours that the US wants to have the right to decide who should have access to space are disconcerting. Europe needs to go its own way. As the 50th anniversary of the first satellite launch approaches, we should think what we could have achieved in such a short space of time if it had been a European project – and how we might be able to prosper from space research in the future.